The poem that is my life inspiration... Báseň, která je mou životní inspirací...
Láska mi občas připomíná svět bez hranic.
Občas mi také připomíná svět v mlžném oparu, ve kterém se člověk vznáší nad zemí.
Láska mi občas připomíná chuďase, člověka, který nemá nic.
Přesto žije, raduje se, miluje a zvítězí nad každou lidskou (n)emocí.
Láska je pro mě způsob vyjádření sebe sama.
Je to způsob, jak říci sám sobě, ano, to je ten svět, který si chci prožít, který miluji.
Láska je pro mě jedna, jediná, kapitola sama.
Přesto má nejméně milion stránek a další miliarda se již píše a já ji maluji.
Láska mi dává pocit smyslu a úplnosti.
Je to smysl a úplnost, která mi přinesla Tebe... nebo, že by tys mi přinesl ten smysl a úplnost?
Láska mi dává pocit začátku a jednoduchosti.
Je to pocit, který prožívám jedině s Tebou, a ty jsi ten, kdo tvoří mou CELOST.
Láska je doušek, který pijete po tisíci malých doušcích.
Nikdy ho však nejste schopni vypít.
Láska je zelená hrst jarního kvítí o tisíci kvítcích.
Přesto jej nejste schopni uchopit a chytit.
Láska je duše člověka, která pouhopouhou tenkou nití dokázala spojit nás dva.
Je to také duše člověka, kterého miluji, Tebe miluji.
Láska je prostor, který je s Tebou nekonečný, a přesto jsme tam jen my dva.
je to také prostor k zapomnění, a přesto plný prožitků, slunce a světla a jenom Tebe do té knihy o
nekonečném počtu stránek maluji, Tebe maluji.