Tradesman with feelings...
Žil byl jeden obchodník, dobrý obchodník, moc dobrý obchodník. Budeme mu říkat Salamandr. Žil v jednom malém městečku na úpatí hory. To malé městečko můžeme nazvat Mezihůrka. Žil, pracoval, radoval se a obchodoval. Salamandr obchodoval rád. Šlo mu to a navíc mu to občas i vynášelo. A občas i hodně vynášelo. Obchod, něco za něco. Já Ti něco dám a Ty mi za to něco taky dáš. Byl šikovný, chytrý a pracovitý. Obchod mu vynášel. Salamandr byl mezi lidmi oblíben. Šlapalo to, jak mělo. Jen jedna věc mu do toho jeho obchodu nezapadala a nevěděl jak na ni, i když byl chytrý, výřečný, silný, poradil si s věcmi, které normální smrtelník řešil hodiny, dny, ba i týdny, on je zvládl během chvilky.
Co to bylo? Co mu nedalo spát a trápilo ho hodiny, dny, týdny, ba i roky? Byly to city. Chtěl dát lásku a chtěl být za to milován. Tak jako v obchodě, něco za něco. Já Ti něco dám a Ty mi za to taky něco dáš. Tak to zkoušel, zkoušel to léta a léta a pořád mu to nešlo. Pořád o nějaké ženě básnil, zahrnul ji přemírou lásky a čekal, že se mu to vrátí, nejlépe s úroky. Jenže ono se mu to nevracelo, tedy vracelo, ale jinak, on to přece chtěl jinak a chtěl přesně toto a ne toto. Nu a během těch let marné snahy, marného obchodování, na ženy zanevřel. Proč by měl investovat do něčeho, co se mu nevrací. To přece není dobrý obchod. Já dám a Ty mi taky dáš. A nedokázal pochopit, proč to nefunguje.
Ano, ženy v jeho blízkosti se vždycky měly dobře. Navenek nestrádaly a měly, co chtěly. Tedy jen navenek. Aby obchodníka uspokojily, věděly, že musí udělat to, co chce on. Pak byly odměněny. Jenomže hmotně, ony ale přece chtěly city. Nedalo se to bohužel dlouhodobě vydržet. City nejsou přece obchod. City jsou něco víc. City jsou přece láska a láska se přece nedá koupit za peníze. Láska je poletující motýl nad loukou rozkvetlých květů, vůně vznášející se v ranním oparu, zapadající slunce nad údolím, vzrušení proudící tělem při doteku, milostná scéna v lidské mysli nabírající reálný nádech.
Cit žen nekorespondoval s vizí obchodníka, budovat, dávat, dostávat, dávat, dostávat, dávat, dostávat. City byly nestabilní, přelétavé, někdy se nevracely, někdy jich bylo až zbytečně moc a obtěžovaly, když je zrovna chtěl a potřeboval, tak zase nebyly, byly, když je zrovna nepotřeboval. Prostě to byly nevděčnice jedna za druhou a Salamandr ne a ne vyzrát nad tím, jak to udělat a vymyslet, aby bylo po jeho. Přece musí na to přijít, ale pořád nepřicházel.
Jenomže ono bez citů a bez lásky se nedalo žít. Ani Salamandrovi se nežilo dobře. Chřadl, onemocněl, nechápal ženy. Obchody šly, ale láska nikde. Nebyla by to ale pohádka, aby nedopadla dobře. Utrpení chudáka obchodníka bylo tak veliké, až se samotnému nejvyššímu Všemohoucímu zželelo tohoto mučedníka a řekl si, že mu dá příležitost. Zjevil se mu tedy jednou ve snu a říká mu: „Už dlouho se na Tebe shůry dívám a je mi Tě líto. Bez lásky a bez citů člověk nemůže žít. Dám Ti na výběr. Buď, Ti mohu nabídnout krásný palác, zlatý palác, ve kterém je obrovské bohatství. Každý Ti jej bude závidět, spousta komnat, nádherná zahrada, stoupne Tvá hodnota mezi ostatními. Nebo mám pro Tebe jednu krásnou nádhernou dlouhovlasou ženu, která Tě bude milovat až do smrti. Ukáže Ti pravou lásku, ukáže Ti, co to jsou pravé city, bude Tě hýčkat, milovat, rozmazlovat, splní Ti všechna i ta nejtajnější přání, které se snad bojíš i vyslovit. Budeš mít vždy zahřáté lože, budeš mít vždy někoho vedle sebe. Nyní je na Tobě, aby sis vybral cestu. Když ráno vykročíš ze svého domu doprava, budeš mít palác, zlatý palác, plný bohatství. Když ráno vykročíš vlevo, budeš mít lásku, která Tě bude milovat navždy, bezmezně a bezpodmínečně.“ Všemohoucí domluvil, odkašlal si, byl už přece jen starší a nějak ho to mluvení zmáhalo.
Ráno se obchodník probudil. Sen měl v živé paměti. Věděl, že než vykročí dnes ráno ze svého domu, musí učinit rozhodnutí, kterým směrem jít. Bylo to těžké. Byl to přece obchodník. Něco za něco. Nejlepší by přece bylo mít obojí, i palác i lásku. Šel tedy ke dveřím a vykročil ze svého domu. Na kterou stranu? Zeptejte se sami sebe, na kterou stranu byste vykročili Vy. Kudy Vás Vaše touhy táhnou. Co Vám stojí za to. Hmotný zlatý palác nebo nehmotný, ale bezmezný a bezpodmínečný cit.